Bikeboy.cz

Objektivně objektivem a nezávisle slovem cyklisty znojemského

uživatelský profil


 
citáty a výroky
Cyklistický zákon §13: Právní důsledky tohoto zákona vstupují v účinnost okamžikem prvního šlápnutí do pedálů.
 
vyhledávání

 
partneři
Salon Glamour Znojmo
Portál o Znojemsku
Znovín Znojmo
Sklepní uličky
Znojemsko - regionální portál
Hotel Happy Star
Penzion Oáza
 

Výjezd na střechu Moravy

Ve svém nedávném příspěvku (Jak lze cestovat s kolem...) jsem se se čtenáři serveru BIKEBOY podělil o postřehy z uskutečněného kombinovaného výletu VLAK+KOLO. Tehdy byla cílem nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd, Lysá hora. O tři týdny později, v sobotu 19. května, nás to opět táhlo do hor, takže jsme si vybrali další cyklisticky dobře dosažitelný vrchol, konkrétně ten nejvyšší na Moravě, Praděd.

Zveřejněno: 11.6.2007
Autor: korespondenti
Komentáře: 0
Přečtení: 879
Zpět

Pocházíme z nejvýchodnější části znojemského okresu, proto bylo i tento den naším výchozím bodem železniční nádraží v Hrušovanech nad Jevišovkou. Jak mně, tak i mého parťáka Víťu, nás tedy čekaly první ranní kilometry právě při přesunu sem. A při teplotě pouhých 7 st. Celsia nebylo zdolání těch sedmi, resp. tří kilometrů vůbec příjemné.
Na rozdíl od poslední akce, při níž jsme upřednostňovali přepravu jízdního kola jako spoluzavazadla, tentokrát převažovalo využití služeb úschovy během přepravy. První případ nastal již ve vlaku Hrušovany-Břeclav, na které byl i tento den nasazen pouhý motorový vůz řady 842. Aby kola nezavazela na nástupním představku, naložili jsme je do služebního oddílu. Během cesty do Břeclavi nás odbavila průvodčí, celkové náklady na jízdenky činily 480 korun pro dvě osoby (síťová jízdenka SONE+ ve verzi i pro rychlíky a expresy + 2 kombinované doklady pro jízdní kola).
V Břeclavi nás čekal první přestup. Měli jsme z něj obavy, protože na vyzvednutí kol, přesun ze čtvrtého nástupiště na třetí, tam vyhledání zavazadlového vozu a podání kol k přepravě, jsme měli pouhých 5 minut. Motorák z Hrušovan naštěstí nepřijel opožděn, takže jsme vše stihli a již za hvizdu výpravčího jsme nastupovali do vlaku. Zatímco jsme seděli v kupé, naše kola byla ustájena v železničním voze ozn. BDs. Do jeho interiéru jsem při nakládání kol nahlížel, jednalo se o obyčejný zavazadlový prostor s holými stěnami, žádné speciální úpravy pro přepravu kol jsem nezaznamenal. Pověřený zaměstnanec kola jen opřel o jednu stěnu a před rozjezdem vlaku snad i zajistil proti pádu. Maximální povolená rychlost pro nasazované vozy (B a již zmíněné BDs) činí 140 km/h, což v některých úsecích náš vlak pravděpodobně dosáhl, osobně jsem pomocí GPS naměřil 138 km/h v úseku Hulín-Přerov. Při takové rychlosti však skříň vagónu malinko hází, takže jsme měli trošku obavy z toho, zda naše kola nepřijdou během cesty k újmě. Při jejich vyzvednutí na konečné stanici tohoto rychlíku, v Olomouci, jsme ale neshledali žádné náznaky poškození.
V hanácké metropoli jsme vyzkoušeli zdejší cyklostezku, která propojuje nádraží s centrem města. Jeli jsme po ní ale jen kousek, k nejbližšímu obchodu s potravinami. Po návratu na nádraží byl již na třetím nástupišti přistaven osobní vlak do Zábřehu na Moravě. V něm jsme kola přepravovali svépomocí, na rozšířeném představku osobního vozu ozn. Bdt. V Zábřehu nás čekal poslední přestup a to na lokálku do Šumperka. Tím vlakem, kterým jsme následně cestovali, byla rekonstruovaná motorová jednotka Regionova, s níž se, doufejme, budeme v brzké době moci svézt i na tratích v okolí Znojma.
Regionova je složena z motorového vozu řady 814 a řídícího vozu 914. A právě řídící vůz byl určen pro nás. Nízkopodlažní nástupní prostor umožňuje pohodlné nastoupení s kolem (foto 01) nebo kočárkem, či invalidním vozíkem, žádné pracné vytahování do schodů. Uvnitř jsme sklopili několik sedaček, čímž se vytvořil dostatečný prostor pro opření našich dvou bicyklů (foto 02). Ty jsme následně zajistili pásem, který byl podobný tomu, jaký se používá např. v autech.

Foto Foto

Přesně v 9 hodin začínala v Šumperku cyklistická část našeho výletu. Železniční stanice se nachází v nadmořské výšce 315 metrů, což v porovnání s výškou Pradědu (1491 m) dává rozdíl úctyhodných 1176 metrů. Z této hodnoty jsme začali postupně umazávat jednotlivé metry. Naše trasa vedla údolím řeky Desné, nejprve vedlejšími silnicemi přes Vikýřovice do Terezína, odsud již po silnici I. třídy č. 44. Měli jsme štěstí, že část tohoto důležitého tahu (úsek Červenohorské sedlo - Jeseník) byla uzavřena pro veškerý provoz, proto nás míjelo určitě více cyklistů, než aut či motorek. První důvody k zastavení se naskytly ve Velkých Losinách - překrásný renesanční zámek s parkem (foto 03), který proslul tzv. čarodějnickými procesy, ruční papírna (foto 04) s možností exkurze, či lázeňský park. Dal by se tam strávit klidně celý den, my jsme zdejší pobyt pojali spíše jako pozvánku na někdy příště.
Po dalších 9 kilometrech (foto 05) jsme dorazili do Koutů nad Desnou, horského střediska se spoustou lyžařských svahů. Kousek za nimi skončila pohodlná "skororovina", kterou vystřídaly opravdové hory. V serpentinách jsme se vyhoupli do nadmořské výšky 1000 metrů na Červenohorské sedlo (foto 06), kde následoval odpočinek před následující MTB částí. Cyklostezka č. 6075 vedla po horské kamenité cestě, nejprve úbočím Velkého Klínovce a Výrovky (foto 07), odkud klesla k rozcestí s cyklostezkou č. 6157 nad chatou Petrovka. Následovalo náročné stoupání pro trekkingová kola těžkým terénem na Velký Jezerník (1306 m). Jednoznačně to byl nejnáročnější úsek celé trasy, královsky ovšem vynahrazen překrásnými výhledy do údolí Divoké Desné a na kontroverzní dílo přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně (foto 08).

Foto Foto Foto

Foto Foto Foto

Z Velkého Jezerníku jsme pohodlně sjeli k nejstarší jesenické chatě zv. Švýcárna (foto 09), odkud již pokračovala lesní asfaltka, která pozvolna stoupala k rozcestí pod Pradědem. Na 2,5 kilometrovém úseku ze Švýcárny jsme překonali převýšení 105 metrů, na samotný vrchol (foto 10) zbývalo zdolat ještě 70 metrů vertikálně a něco přes 1 km horizontálně. Skrz skupinky pěších turistů jsme se prokličkovali na samotnou střechu Moravy, pod vysílačem jsme z kol sesedli ve 13 hodin, stav cyklocomputeru oznamoval ujetou vzdálenost 44,5 km ze šumperského nádraží.
Pocit, že člověk právě zdolal jen vlastními silami nejvyšší vrchol Moravy, se nedá jednoduše popsat, musí se zkrátka zažít. Odměnou za námahu nám byl především pěkný rozhled po okolních horách (foto 11), byť tradičně kažený mlžným oparem. Méně příjemné byly dotěrné mouchy a až trochu příliš vysoká návštěvnost tohoto vrcholu (foto 12), v krásném počasí, jež panovalo v sobotu 19. května, však očekávatelná.

Foto Foto Foto Foto

Krátce před druhou hodinou jsme se vydali na sjezd. Kličkování mezi davy nedisciplinovaných pěších turistů, z nichž mnozí fakt, že docela široká komunikace neslouží jen jako turistická trasa, ale také jako cyklostezka a dokonce i stezka pro kočáry tažené koňmi, nebrali v potaz. Sjezd tak často připomínal velmi morbidní slalom bohatý na kličkování, zvonění, brždění. Přes jeden drobný náznak kolize jsme nejkritičtější úsek sjezdu k Ovčárně (ilustr. foto 13) zvládli bez újmy, nedaleko chaty horské služby jsme se rozloučili s posledním letošním sněhem (foto 14), a po krátké pauze se ponořili do stínu lesa, kterým asfaltová komunikace klesala v konstantním sklonu do sedla Hvězda.
Mezičas, který jsme na Hvězdě měli, nás inspiroval ke krátké zajížďce do lázní Karlova Studánka (foto 15,16). Tam jsme ochutnali chutnou minerálku, prohlédli si upravený park a umělý vodopád nedaleko vyhořelého restaurantu Hubertus. Nebýt této zajížďky, tak bychom na cestě z Pradědu prakticky nepoznali, co znamená vyjíždět kopec. Z Hvězdy totiž i nadále výškové metry ubývaly, údolím Bělokamenného potoka a následně řeky Moravice už ale klesání nedosahovalo takové prudkosti jako v části nad Hvězdou.

Foto Foto Foto Foto

Pro zakončení cyklistické části výletu se nám naskýtala tři místa: v Malé Morávce, ve Velké Štáhli, či až v železničním uzlu Valšov. Díky příznivým podmínkám a času jsme nakonec cestu zakončili v posledně jmenované stanici, poznali jsme tak i trochu jinou část Jeseníků a jejich podhůří, např. krásné louky v nivě řeky Moravice (foto 17).
Ve třičtvrtě na čtyři, o dvě hodiny dříve proti původnímu itineráři, jsme nastupovali do motorového rychlíku z Opavy do Olomouce. Ve služebním oddílu motorového vozu byla poskytována služba úschovy během přepravy, my jsme však zamířili k vloženému vozu Btn (043), který měl na dveřích rovněž symbol jízdního kola a to i přesto, že zde nebylo uvedeno základní kódové označení prostoru pro jízdní kola, písmeno "d". Ve vagónu nás překvapilo, že pro přepravu kol byl vyhrazen pouze prostor asi jednoho metru čtverečního, kola bylo třeba zavěsit na speciální háky (foto 18,19). To se nám po počátečních problémech zdařilo, během jízdy pak byla kola dostatečně zabezpečena proti houpání a narážení do sebe, k tomu však jistě přispěly i kvalitní dvounápravové podvozky vagónu.

Foto Foto Foto

Po hodinové cestě vlakem nás dnes již podruhé čekal přestup v Olomouci. Byl na něj dostatek času, který jsme využili také na občerstvení. Deset minut před odjezdem rychlíku do Břeclavi jsme se odebrali na třetí nástupiště, kde byla přistavena shodná vlaková souprava, jako při naší ranní cestě. Kola opět putovala do zavazadlového prostoru a protože pověřený zaměstnanec ČD byl celkem přátelský a cyklistice evidentně fandil, domluvili jsme s ním, aby naše kola místo opření o stěnu raději položil na zem. Protože kromě nás už tímto vlakem nikdo další kola nepřepravoval, nebyl to problém.
V Břeclavi nám navazoval skvělý přípoj směr Znojmo. Jen nás překvapilo, že i na tento vlak nebyl nasazen žádný přípojný vůz, kola tedy opět putovala do zavazadlového oddílu v motorovém voze řady 842. Do Hrušovan jsme se vrátili ještě za světla, takže cestou domů tentokrát nebylo potřeba svítit.
Ukončili jsme již druhý výlet vlakem do docela vzdálených končin naší hezké vlasti. Vyzkoušeli jsme různé druhy přepravy jízdních kol a musíme konstatovat, že s úrovní služeb jsme byli velice mile překvapeni. Mnohem více nás ale udivilo, že ve dnech, kdy panovalo ideální cyklistické počasí, vlakem mnoho cyklistů necestovalo. To však mohl být hlavní klíč k naší spokojenosti.

Foto

Komentáře


K článku nejsou žádné komentáře.
novinky

Národní park Thayatal nabízí během roku řadu  zajímavých akcí, z nichž část je ale placených a je třeba se na ně dopředu nahlásit.  Program vycházek a připojených programů

 

Mapa turistických tras v NP Podyjí a Thayatal.


 
kalendář akcí

SILNICE

- Kalendář silničních závodů na webu Českého svazu cyklistiky v roce 2013.

- Consul Senior Marathon Cup - to je série maratonů v Rakousku, z nichž některé jsou v přijatelném dosahu.

MTB

- CYKLO KLUB KUČERA ZNOJMO je aktivní klub cyklistů s bohatým programem , což dokladuje projektem 2013.

- Závody známé GALAXY serie pro 2013 najdete zde.

- Závody a kce iVELO serie pro rok 2013 hledejte na domovském webu.

- CyklomaratonTour 2013 a letošní pořad jeho závodů.

 BĚHY

- Znojemský běžecký pohár - přehled výsledků a program závodů v roce.

 
Admin | Realizace a údržba Petroff, Mouser.cz | Editor JaryEn | 2001 - 2014